Stella Zázvorková bývá kmotrou často a ráda

Úvodní stránka » Psali o nás » Stella Zázvorková bývá kmotrou často a ráda 12.07.2003 → Deníky Bohemia (Anna Dragounová)

„Kmotrou jsem byla hodněkrát, ať už při různých autogramiádách nebo právě narozeným děťátkům, takže mi je toto poslání důvěrně známé. Mnohokrát se to odehrávalo na jevišti, ale křtiny Hudebního divadla dětem v Hradci Králové jsou záležitost svou myšlenkou opravdu vyjímečná.“ Je podvečer horkého letního dne a v královéhradeckém Muzeu východních Čech se schyluje ke křtinám. Mrňousů přišlo s rodiči požehnaně. Ovšem křtít se tentokrát nebude mimino, ale divadlo. Hudební divadlo dětem v Hradci Králové. Kmotrou je herečka Stella Zázvorková. Zakladatelka Hudebního divadla dětem Michaela Novozámská pozvala při této příležitosti veřejnost, sponzory a přátele, aby jim poděkovala za přízeň a předvedla ukázky z pořadů, s nimiž jezdí za dětským publikem po celé republice. Během jediného dopoledne se na tato představení přijde podívat kolem 700 dětí od 3 do 12 let, ročně je vidí asi 50 000 malých diváků. Každý scénář je přizpůsoben jejich věku, popřípadě učebním osnovám. A zasahuje srdíčka. Při odchodu z koncertu si děcka pobrukují písničky, které slyšela. Brzy to možná budou taky melodie z nového hudebního pořadu Naše písnička aneb postavím si domeček, v němž s Michaelou Novozámskou účinkuje pardubický chlapecký sbor BONIFANTES. „Jsem šťastná, že jsem dostala pozvání od Michaely Novozámské a že se stávám kmotrou jejího Hudebního divadla dětem Hradec Králové, jehož činnost pokládám za cosi úžasného“, komentovala svoji přítomnost na křtu Stella Zázvorková. Letos jedenaosmdesátiletá a stále velmi zaměstnaná herečka vypravuje:

Škola hrou

„Škola je důležitá, ale smysluplné sdružování, které bylo za mého mládí tak samozřejmé, taky. Bývalo tolik příležitostí (pokud si vzpomínám, byla jsem nejdřív šotkem, potom skautkou, pak tady byly různé jazykové školy, kurzy a podobně). Dnes to taky funguje a je báječné, že v podobě královéhradeckého Hudebního divadla dětem existuje něco, co Jan Amos Komenský nazval škola hrou.

Přála bych si, aby toto divadlo mělo nejen výchovný a zábavný vliv, ale aby děti také inspirovalo: k zájmu o muziku, výtvarný projev či divadlo. Kdoví, třeba to v nich probudí dokonce touhu, aby samy jednou vstoupily na prkna, co znamenají svět. Nebo budou pozornými diváky – to je taky hrozně důležité. Divadlo nemůže být bez publika. Literatura, výtvarné umění a hudba mohou existovat samy o sobě a vždycky si cestu k člověku nějak najdou. A tohle divadlo je možná první krok při výchově diváka.“

Divadlu do vínku

„Činnost Michaely Novozámské je něčím, co se nedá zaplatit. Je vedena láskou a je to vlastně poslání. Já jí na cestě, kterou se ubírá, přeji jen to nejlepší. A dětem vzkazuji, aby jich na představení chodilo co nejvíc. Výchova v rodinách je individuální záležitost. Tohle divadlo je kromě jiného taky společenská výchova…“